Rychlá odpověď pro nedočkavé:
Klavír = piano, piano = klavír.
Dělí se na křídlo a pianino.
Dále existují různé druhy historických i soudobých typů pian, respektive klavírů.
Kdo chce vědět proč, nechť čte dál…
Říká se správně piano, nebo klavír? Jaký je v tom rozdíl? A co pianino? Nebo občasné výrazy polokřídlo, klavírní křídlo, fortepiano, pianoforte, kladívkový klavír a další. Pokusím se na to odpovědět. Na začátek ale jeden vpravdě pěkný výraz…
1. Břinkotruhla
Jistě si ze školy pamatujete na naše dávné buditele, kteří se pokoušeli obohatit češtinu tím, že vymýšleli nová slova. Některá se k naší velké škodě neujala. Třebas taková podnosnice libočudná. Ta mně velice v soudobé češtině chybí. Jednou jsem o ni zkusil požádat v trafice. Nepřál bych vám ovšem viděti tvář trafikantovu. Od té doby už říkám jedině doutník…
Celkem dodnes známý, byť nepoužívaný výraz pro klavír (často i přiléhavý!), „břinkotruhla“, nebo dokonce snad i „klapkobřinkostroj“, má údajně na svědomí básník, jazykovědec a právník Jan Václav Rosa (asi 1620-1689). Má to jen jediný háček. A sice ten, že zmíněný pan Rosa zemřel ještě před vynálezem klavíru… Ale třeba měl na mysli cembalo.
Takže se budeme muset vyrovnat se skutečností, že původní český název pro piano se neujal.
2. Na co každý ráno hraje Jack
„Každý ráno na pijáno hraje Jack.“ V tom máme jasno. (Až na to, že piáno se správně píše bez „j“ a s krátkým „a”.)
Říká se „chodit na klavír, popřípadě za klavír” a rovnocenně „chodit na piano”. Také se říká „cvičit nebo hrát na klavír”, či „hrát na piano” a myslí se tím vždycky obecný výraz pro tento nástroj. Psal jsem si o tom s Janem Großbachem, autorem slavného Atlasu opusových čísel pian. Potvrdil mi, že ani v němčině není názvosloví týkající se klavíru ustáleno. Například, když se napíší „Klavier”, myslí tím většinou (ne ovšem všude a vždy) pianino, to jest vzpřímené piano s pianinovou mechanikou. Všechny německé a poslední zbylá rakouská klavírní továrna Bösendorfer používají oficiálně výraz Flügel pro křídlo a Klavier pro pianino, až na firmy Seiler a Steingraeber, které pro pianino mají výraz Piano. (Flügel se objevuje i v hovorové češtině: „Chytit někoho za flígr“ = násilím ho popadnout za límec.) Rovněž některé německé a rakouské obchody s piany mají pro pianino výraz Piano a nikoli Klavier (například rakouský Klavierland Hainburg na Dunaji, Klavierhaus Schimpelsberger a další). Jestliže v němčině většinově Klavier znamená pianino, co potom „Klavierkonzert”? Hraje se na snad na pianině? Nikdy. Koncertuje se výhradně na křídle. Na rozdíl od německé němčiny, se v té rakouské výraz Klavier běžně používá pro křídlo. Takže vidíte, jak jsou na tom naši sousedé.
Podíval jsem se, jak označoval nástroj sám jeho vynálezce, velký Bartolomeo Christofori (1655 – 1731). (Jen na okraj: V češtině ho všichni vyslovují „Kristofóry”, jenže správně se má prý říkat „Kristófory“.) Jednou to bylo arpicembalo che fà il piano e il forte, jindy třeba gravecembalo col piano e forte, (tedy cembalo umožňující hrát tiše a nahlas). Christofori si byl vědom, že vymyslel nový nástroj, ale svébytný název mu nevymyslel. Domnívám se, že zkratka pianoforte i její přesmyčka vznikla později. Nakonec nám z ní zůstalo jen piano. Důležité je mít na paměti, že původní nástroj byl pouze stavby horizontální. Jestli dostal název křídlo od ladných tvarů, nebo proto, že se jeho víko otevírá jako křídlo (například oken nebo dveří), kdo ví. V každém případě tento výraz používáme my, Slováci, Rakušané, Němci, nikoli však třeba Angličané, či Francouzi.
3. Kde se tedy vzal klavír a jak je to s pianinem?
Slovo clavier ve francouzštině rovná se klaviatura. Používalo se již před Christoforim. I my dnes přece někdy hrajeme na „klávesy“ (z klavíristy se pak stane klávesák). Čili původ dnešního výrazu klavír hledejme tam. Ať tak, či onak, v německých zemích se slovo Klavier ujalo a odtud se nejspíš dostalo k nám. Tak se stalo, že obě slova – piano(forte) i klavír stojí vedle sebe. A když se 270 let po vzniku piana definovaly československé normy (ČSN), došlo i na hudební nástroje. Přiznám se, že ty normy jsem nečetl, ale bylo mi řečeno, že pro křídlo v nich je určen výraz klavír. A proto při výuce oboru a v obou klavírních továrnách v Hradci Králové se používá výraz klavír pro piano horizontální stavby a nikoli křídlo. Rozlišují tam dnes piana na klavíry a pianina (srovnej: www stránky firem Petrof a C. Bechstein Europe). Dříve tomu tak ale nebylo (viz závěr článku).
Původcem slova pianino, jestli si to dobře pamatuji ze školy, byl jeho tvůrce, anglický stavitel Robert Wornum (1780 – 1852). Je to zvláštní, to slovo mi zní spíše italsky. Jeho vynález spočíval v tom, že vymyslel pianinovou mechaniku. To jest autonomní mechaniku pro vzpřímený typ piana. Piana vzpřímených tvarů se stavěla už dříve, ale nebyla to ještě pianina – neměla pianinovou mechaniku. Podle Francouzů Wornumovo inventorství není jednoznačné, do vynálezu zasáhl prý nemenší měrou jejich Jean Henri Pape (1789 – 1875), původem Němec.
Buď jak buď, výrazu pianino dnes rozumí kromě nás Slováci a Poláci, možná ještě někdo. V angličitně se pianino řekne upright piano, francouzsky piano droit. A když už jsme u těch pojmenování, křídlo se řekne v angličtině grand piano, ve francouzštině piano à queue. Buď tedy řeknou obecně piano a když chtějí vyjádřit jaké, musejí si na rozdíl od nás pomoci upřesněním.
U nás se občas vyskytne zvláštní výraz klavírní křídlo. Krátké křídlo pak někdo nazve polokřídlem. V němčině se to řekne Stutzflügel – zkrácené křídlo (dlouhá křídla se kdysi běžně zkracovala). V angličtině používají poněkud absurdní výraz baby grand.
4. Další druhy pian na obzoru
Dnes všichni hrajeme jen na křídla a pianina. Většina lidí ani netuší, že to jsou jen dvě zbylé formy z mnoha. Mluví se o nich jako o „moderním pianu“ se stavbou, která se zakonzervovala v období před 100-150 léty. Mimo to se dnes vyskytuje čím dál častěji na pódiích i na nahrávkách celá plejáda typů starších, historických pian, nebo jejich replik. Určitá skupina z nich se označuje souhrnně jako kladívkový klavír. To je další trochu nešťastné určení, poněvadž každý klavír, má prostě kladívka. Až na jednu výjimku, a tou je tangentové piano, jehož struny rozeznívají tangenty, jako u klavichordu. Tangentové piano je ovšem tak raritní, že ho prakticky nikdo z klavíristů v životě neuvidí.
Slovo kladívkový klavír – německy Hammerklavier – proslavil Beethoven svou stejnojmennou velkou sonátou. Údajně se snažil najít pro italský název fortepiano nějaký německý ekvivalent, a tak přišel s Hammerklavírem. Vyjdeme-li z toho, na jaký typ piana asi Beethoven hrával, domyslíme si, co by mohl být jeho kladívkový klavír. Není předmětem tohoto článku to definovat, jenom naznačím – vývoj klavíru probíhá nekoordinovaně. Jakmile si myslíte, že už máte nějakou ryzí podobu nějaké stavby v rukávu, návštěva dalšího muzea, nebo objev dalšího exponátu, který jste neznali, vás donutí k zamyšlení, je-li tomu opravdu tak.
S rozvojem historicky poučené interpretace zhruba od 60. let XX. století se někteří klavíristé začali vracet k původním dobovým nástrojům, nebo jejich replikám a také k různým laděním a dřívějším komorním „a“. Domnívám se, že tak zvaný kladívkový klavír, čili Hammerklavier (anglicky, francouzsky, italsky dnes fortepiano) sehrál vůdčí emancipační roli při vymezování se vůči klavíru tak zvaně modernímu. Opravdu zní jinak, mechanika se chová jinak, má i jiné výrazové možnosti… Jenže… zdaleka ne všechna stará piana jsou Hammerklavíry…!
Jestliže už jednou máme výraz moderní piano, který se mi pomalu zdá neudržitelný (jsou totiž už piana modernější), proti němu bychom měli asi postavit nikoli kladívkový klavír, nýbrž klavír historický. Jenže typů starých i nových pian, respektive klavírů je prostě mnoho. Na tom si ještě mnohý organolog vyláme zuby.
Jedním takovým, tvarově originálním zjevem klavírního Babylónu je historické stolové piano (německy Tafelklavier, anglicky square piano, někdy také table piano, česky někdy také tabulový klavír, francouzsky piano carré – čtyřhranné). Vidíte, že jednou se to řekne piano a jednou klavír… obé je správně. U stolového klavíru jsou struny vedeny více, či méně příčně vůči hráči a má tvar stolu. (Může mít mechaniku anglickou, vídeňskou, ještě jinou, může jít i o kladívkový klavír…)
Pak je tu krátké období, kdy se stavěla piana s vícero pedály ovládajícími tzv. „tureckou“, nebo „janičářkou hudbu“. Jejich pedály ovládaly různé bubínky, činely, píšťalky a podobně, svým způsobem to byla předehra k pozdějším automatofonům. Tato piana se objevila náhle (podobně jako éra Divokého západu), aby pár let později zase stejně náhle skončila a aniž by pro ně někdo snad vůbec přímo napsal skladby. Proč, to dnes asi nikdo neví, nebo to bude muset někdo objevit.
Historickým typem klavíru je také orfika (orphica), malé přenosné piano s krátkým rozsahem, pro které psal například Mozart nebo Beethoven. Má těžký železný rám a přenášet bych ho osobně nechtěl.
Mezi historická piana patří také „vídeňská křídla“ (křídla s vídeňskou mechanikou), která se přestala stavět po 1. světové válce. I ta se liší v jejich rané a pozdní éře.
A nebo křídla vzpřímená (stavby žirafy, pyramidy, harfy, lyry…), která existovala už před pianinem, nebo po nějakou dobu souběžně s ním…
Dnes se mezi piana určitě počítají i piana elektrická, která způsobila soumrak většiny klavírních výrobců. Ta mezi akustická piana nepatří, ale nedá se jim vyhnout v definování terminologie. Některá z nich jsou elektroakustická (třeba fender rhodes, wurlitzer a další). Z posledních let mě zaujal například snímač zvuku resonanční desky nazvaný transducer od firmy Steingraeber – umožňuje hrát na klasickém křídle mikrotonální hudbu a mnohem více. Všelijakých různorodých konceptů pian je víc, než by si kdo myslel a ne jenom v historii. I dnes bychom našli celou řadu akustických klávesových nástrojů, u kterých není přímo jasné, jestli jsou to ještě piana, anebo už ne. Una Corda Davida Klavinse jistě ano, The fluid piano Geofreye Smithe ještě snad také, Hammerspinet Steena Nilsena z 60.-70. let už o něco méně.
5. Závěr
Jak slovo piano, tak klavír jsou slova cizí. Piano je z italštiny a jeho původ je od Christoforiho, jde o zjednodušení výrazu piano-forte. Slovo klavír pochází z francouzštiny (má původ v latině) a znamená klaviaturu. Slovo piano samo o sobě nevyjasňuje, zdali jde o stavební variantu horizontální či vertikální, ačkoli původní stavební varianta byla pouze horizontální. Slovo klavír dnes pro značnou část české odborné veřejnosti představuje variantu horizontální, v Německu zase většinově vertikální. Ze slova klavír (klávesy) nevyplývá nic o tvaru piana. Oba výrazy – jak piano, tak klavír – jsou zaměnitelné. V souslovích typu stolové piano, stolový klavír, elektrické piano, elektrický klavír, nebo v obecném významu pianista / klavírista, „jdu hrát (cvičit) na piano / na klavír“ vyplývá, že jde o obecný název, který neurčuje, zdali se jedná o vertikální či horizontální variantu. Slovo pianino naproti tomu bylo vymyšleno přímo pro označení vertikální varianty s autonomní pianinovou mechanikou. Křídlo je pouze varianta horizontální. Slovo pianino je nezaměnitelné. Slovo křídlo je zaměnitelné s výrazy mimohudebními (ornitologie, architektura, aerodynamika aj.), ale v hudební terminologii je nezaměnitelné.
Napadlo mě nakonec hledat pomoc ještě jinde: Podívat se do Malátova Hudebního slovníku (mám 3. vydání z r. 1922) a do některých českých propagačních materiálů našich stavitelů pian. S jakým výsledkem? Malát uvádí rovnocenné názvy klavír, piano, pianoforte a fortepiano, mj. tvrdí, že klavichordu se říká zkráceně klavír a pak mluví o tom, že „původní název fortepiano nebo piano ustupuje v nejnovější době jménu klavír“. Meziválečné propagační tiskoviny firmy Petrof, Marha, Koch a Korselt, Dalibor a poválečné materiály značky Rösler a Weinbach rozlišují pianina a křídla. Lídl a Velík. Dalibor ve stejně starých materiálech základně své nástroje dělí na piana a pianina. Nezaznamenal jsem, že by někdo v době před zápisem normovače ČSN dělil piana na klavíry a pianina.
Ze všeho, co jsem uvedl, proto (alespoň pro mě) vyplývá, že…
Klavír = piano, piano = klavír. Jde o obecný, zaměnitelný název.
Dělí se na křídlo a pianino. Výrazy zpřesňující, nezaměnitelné, navíc jednoslovné.
Dále existují různé druhy historických i soudobých typů pian, respektive klavírů.
Jakub Zahradník, Pianotéka
