Piana slavných

Obchoduji s piany už nějaký ten rok a samozřejmě chvíli trvalo, než jsem si, přes určité jméno, které jsem již předtím v hudbě měl, vybudoval důvěru zákazníků také coby „znalec“ klavírů. Vzdělání pro znalce klavíru neexistuje. Znalcem se člověk může stát, jestliže dennodenně působí v oboru pár desetiletí, nebo ještě lépe celý život a projdou mu rukama stovky, až tisíce pian. Ovšem jakým znalcem? Jiným typem znalce je klavírník, jiným ladič, jiným klavírista, jiným obchodník s piany, jiným pracovník muzea a jiným třeba soudní znalec. Nikdo z nich nemůže být universálním znalcem pian, poněvadž pian je mnoho druhů, z různých období a také proveniencí a každý se setkává opakovaně jen s některými značkami a typy pian. Nakonec zjistíte, že víte něco o určitém období a o některých značkách a setkání s nějakým neobvyklým pianem, jeho stavbou, nebo mechanikou vás může pěkně překvapit.

Když procházím svými záznamy, jaká piana známých osobností prošla naším obchodem a dílnou, prvním pianem význačného hudebníka, které jsem koupil, bylo křídlo Scholze, model 210. Bylo mi řečeno, že je po klavíristovi Arnoštu Střížkovi (nar. 1947), členovi Pražského tria. S panem Střížkem jsem se nesetkal, jeho křídlo zůstalo v jeho bývalém bytě novým nájemníkům. Tento impozantní nástroj z konce 20. let s výraznýma trojnohama jsme kompletně zrenovovali a díky tehdejšímu šéfovi opery Vojtěchu Spurnému se dostal do sálu Slezského divadla Opava, kde na něj jako první hrál koncert Lukáš Vondráček.

Scholze S

Druhé, stejné křídlo Scholze, model 210, zůstalo v bytě po jisté profesorce hudby, kterou jsem neznal. Z různých zájemců o ně jsem zůstal jako jediný, který ho narychlo vykoupil, a sice v prekérní situaci. Jeden pán, který ze zabývá vyklízením nemovitostí, byl pověřen developerem vyčistit byt po profesorce v kriticky krátké době. Svěřil se mi s tím, že kdybych piano nevzal, byl by ho nucen rozlámat. Od té doby u nás klavír zatím čeká na opravu.

Prvním křídlem slavného skladatele, který prošel naší dílnou, byl Steinway Ilji Hurníka (1922 – 2013), nejkratší model S, který mi nabídl jeho syn Lukáš, známý skladatel a hudební publicista, tehdejší šéfredaktor Vltavy, dnes internetových stanic D dur a Jazz Českého rozhlasu. Po generální opravě přešel Hurníkův Steinway do rukou jednoho pana doktora, který výborně hraje jazz.

Následovalo křídlo klavírního virtuosa Karla Košárka, Petrof III v mahagonové dýze a neobvyklém minimalistickém designu počátku 40. let, který od nás právě koupila pro dceru rodina z Jičína.

Pozoruhodně dobrým nástrojem byla koncertní trojka od Petrofa z roku 1964 s přízviskem Concertino, která stávala v zázemí Rudolfina. Ta vzešla z vývojového oddělení podniku Petrof, tehdy pod vedením legendárního Josefa Pracha. Oprav na ní bylo jak na kostele, ale dnes už se z ní těší v Městském kulturním středisku v Domažlicích, kam ji od nás doporučil zakoupit varhanář a sbormistr Marek Vorlíček. Pozoruhodností této transakce bylo, že v domažlickém sále od doby jeho vzniku v 60. létech stával stejný typ křídla, který už tam ale nebyl. Po jistých peripetiích se tedy do sálu vrátilo křídlo, jaké tam od prvopočátku patří. První klavíristkou, která si ho tam koncertně vyzkoušela, byla Jitka Čechová.

Nejlepším křídlem, jehož prodej jsem zprostředkoval, byla koncertní jednička firmy Blüthner dlouhá 280 cm, která hrála v našem filmu Piano na křižovatce. Ta se nachází ve známém nahrávacím studiu Sono Records Doupě. Předtím stála u nás v obchodě, kde se na ni konaly recitály zvané Blüthneriáda. Několik hráčů toto piano označilo za jedno z nejlepších, na jaké kdy hráli.

V poslední době jsem vykoupil další krásné nástroje po hudebních veličinách naší nedávné historie. Je to křídlo Steinway v neobvyklém empírovém designu a k němu křídlo ve stylu pomezí secese a art deco po věhlasném klavíristovi a pedagogovi Emilu Leichnerovi (1938 – 2019), velkém propagátorovi díla Bohuslava Martinů. A dále Steinway, model O, po skladateli, pedagogovi a národním umělci Jiřím Pauerovi (1919 – 2007), autoru pěti oper, který byl šéfem opery Národního divadla a posléze také jeho ředitelem, uměleckým ředitelem České filharmonie a mimořádně činným člověkem v mnoha hudebních institucích.

V naší dílně právě také dokončujeme nízké pianino Petrof ze 60. let, které údajně vlastnil Karel Valdauf (1913 – 1982), kapelník populárního orchestru. Také naším obchodem prošlo harmonium prof. Josefa Kouteckého (1930 – 2019), zakladatele dětské onkologie v Československu a velkého milovníka hudby. Ten u mě koupil pianino a párkrát navštívil náš obchod, přičemž jsem pro něj vždycky zašel na stanici tramvaje. Bylo mi zprostředkovaně nabídnuto také například harmonium zn. Mason & Hamlin hráče na hammondky Ondřeje Pivce, který se prosadil v Americe, křídlo Steinway, model B, po skladateli Štěpánu Luckém (1919 – 2006), nebo August Förster, model IV, po Zdeňku Maratovi. Ne všechno ale mohu, nebo chci koupit.

Když tak vzpomínám, napadají mě další a další případy. Kuriozitou je jistě koncertní křídlo Schiedmayer, jež vlastnil poslední rumunský král a jeli jsme pro ně do Bukurešti na žádost přímo paní Elianne Schiedmayer, která je pokračovatelkou tohoto slavného rodu již v 9. generaci, což nemá ve světě obdoby.

Možná vás napadne, zda jsou uvedená piana něčím výjimečná. Jsou to velice různorodé nástroje, nemusí nutně hrát lépe, než jiné, ale ten pocit, že se jich dotýkaly slavné osobnosti, má pro někoho význam. Pro mě to znamená podívat se daleko za hranice všedních dní. Tak jsem například dostal krátkou příležitost podívat se na křídlo Steinway, model O, které má v Praze žijící světový klavírista Jevgenij Kissin po neméně slavném Emilu Gilelsovi. Pan Kissin s manželkou se pak jednou stavil u nás v obchodě.

Jakub Zahradník www.pianoteka.cz

JEVGENIJ KISSIN s chotí KARINOU
Označeno ,